Výsledky Indexu kvality života 2024. Nůžky mezi kvalitou života měst se rozevírají

Kde v České republice se žije nejlépe? Již posedmé přináší projekt „Obce v datech“ odpověď na tuto otázku. Index kvality života porovnává podmínky ve 206 městech napříč třemi klíčovými oblastmi: zdraví a životní prostředí, materiální zabezpečení a vzdělání a vztahy a služby. Sledování sedmileté časové řady umožňuje nejen analyzovat aktuální situaci, ale i odhalovat dlouhodobé trendy, mimořádné výkyvy a možné budoucí scénáře.

Nejnovější výsledky přinášejí znepokojivé zjištění. Rozdíly mezi městy se prohlubují. Zatímco některé regiony zažívají růst a prosperitu, jiné čelí stagnaci, která ohrožuje sociální soudržnost a rozvoj celé České republiky.

Jak měříme kvalitu života?

Index kvality života vychází z analýzy 80 datových zdrojů, které jsou rozděleny do 29 dílčích indexů. Metodika čerpá inspiraci z přístupů OECD a OSN, přičemž každý index má váhu odpovídající jeho významu pro kvalitu života. Například faktory jako naděje dožití, nezaměstnanost, dostupnost bydlení nebo znečištění ovzduší mají klíčový vliv na konečné pořadí.

Kromě dat za samotná města zahrnuje hodnocení také jejich dojezdové regiony, protože kvalita života není izolovaná pouze na jedno místo. Pro zvýšení přesnosti využíváme vedle českých i zahraniční zdroje, například otevřenou databázi OpenStreetMap, která zlepšuje analýzu dostupnosti služeb v pohraničních oblastech.

Novinkou letošního ročníku je zavedení indexu bezpečnosti, který nahrazuje dřívější index dopravní nehodovosti a sleduje širší spektrum faktorů, jako jsou přestupky a trestné činy.

Klíčová zjištění

1. Nejlépe a nejhůře hodnocená města

Městem s nejvyšší kvalitou života se již posedmé staly Říčany. Naopak na konci žebříčku se nacházejí města z příhraničních oblastí a vnitřních periferií, například v regionech Krušných hor, Jeseníků či severočeských výběžků.

Data také ukazují, že rozdíly mezi městy na čele a na konci žebříčku se dále prohlubují. Tento trend dlouhodobě oslabuje regionální kohezi a brzdí rozvoj méně prosperujících částí země.

2. Regionální rozdíly v kvalitě života

Nejvyšší hodnoty indexu se soustředí v okolí Prahy a Brna. Mezi další dobře hodnocené oblasti patří Jihočeský kraj a Hradecko-Pardubická aglomerace. Naopak periferní regiony ČR vykazují slabší výsledky, přičemž nejčastější problémy se týkají:

- nižší dostupnosti zdravotní péče
- nižší nabídky (dobře placené) práce
- horší vybavenosti služeb
- slabších vzdělávacích výsledků

3. Dostupnost zdravotní péče

Přestože se počet lékařů v České republice za posledních 5 let zvýšil o 4 %, jejich rozložení je nerovnoměrné. Ve 59 městech (především menších) počet lékařů klesá, což nejvíce postihuje obyvatele periferií. Naopak výrazný nárůst lékařů zaznamenaly metropolitní oblasti, zejména v okolí Brna.

Zároveň se však zlepšila průměrná naděje dožití, zejména u žen, a to o 0,4 roku od roku 2018. Problémem zůstává znečištění ovzduší, které je v některých regionech stále výrazně vyšší než celorepublikový průměr, zejména v Moravskoslezském kraji.

4. Dostupnost bydlení a vzdělání

- Transakční ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy, což dále snižuje dostupnost bydlení. Největší nárůst cen zaznamenaly města jako Říčany, Pohořelice a Králíky.

- Počet kvalitních středních škol klesl o 8 %, což zvyšuje vzdělanostní nerovnosti mezi regiony a sekundárně má vliv na vysídlování zasažených území

5. Migrace obyvatel

Celkový přírůstek obyvatel se vrací na dlouhodobé hodnoty po loňském výrazném zvýšení kvůli migrační vlně z Ukrajiny. Klíčovou roli hraje stěhování, přičemž většina menších měst zaznamenává úbytek, zejména mladých obyvatel.

Hlavní výzva - rozevírající se nůžky mezi městy

Data ukazují, že rozdíly mezi prosperujícími a zaostávajícími regiony se neustále zvětšují. Tato nerovnováha brání nejen rozvoji méně rozvinutých oblastí, ale oslabuje i celkový potenciál České republiky. Nejvíce je rozevírání nůžek patrné mezi 20ti městy s nejvyšší a nejnižší kvalitou života, přičemž intenzita “vzdalování” se zvýšila s nástupem pandemie covid-19.

Pokud nebudou přijata cílená opatření na podporu periferních regionů, riskujeme další odliv talentů, zvyšující se sociální napětí a oslabování důvěry občanů ve státní instituce. V některých lokalitách může být překročen bod zlomu, ze kterého již nebude návratu.

Závěr

Index kvality života přináší cenná data pro podporu regionálního rozvoje, tak pro strategické plánování jednotlivých měst. Zároveň však odhaluje hlubší problémy, které nelze přehlížet. Podpora regionální soudržnosti by měla být prioritou nejen místních samospráv, ale i státní politiky. A to nejen formou veřejných proklamací, ale konkrétních činů.